I've said it once, I've said it twice, I've said it a thousand fucking times. That I'm okay, that I'm fine. That it's all just in my mind.

9. února 2014 v 15:05 | Black Bubblegum |  dear diary
Trololo. -,- :D


Šikanovali mě. (Jak vesele začínám :D)
Ve škole jsem byla za lůzra.
Ztroskotance.
Rozmazlenýho fracka.
Jenom jsem brečela. Měla jsem kamarádku. :) ...a ta se stejně jako ty ostatní odstěhovaly. :/
Ztratila jsem na ní kontakt. Ve třídě jsem se bavila se všema, sice si mě dobírali, ale já nechtěla stát opodál. Chtěla jsem mít kamarády. Bylo mi trapně. Samota mi nevadí, nevadila. Ale bylo mi trapně. Že tam stojím jak sloup. Tak jsem chtěla... zapadnout.
Nikdy se to nepodařilo nikdy nikdy nikdy.
Po nějakém čase, asi za půlrok, se kamarádka ukázala před mýma dveřma. Rozvedli se jí rodiče, proto se odstěhovala. Byly jsme asi v pátý třídě. Ona mi řekla, jak se jí daří, já si vymyslela, jak se daří mně. Nebo ne vymyslela, ale spíš poupravila pravdu. Jak jsme se začaly scházet častěji, postupně jsem to ze sebe dostala a tak nějak se jí svěřila. Měla jsem ji ráda. Tak moc...
Jen ona mi dala ten pocit, že svět je pěkný místo. :') ... a byl to fakt jen pocit. Přestala se ozývat. Po všech těch slibech, přísahách - bylo to pryč; jako kdyby umřela... - a já umřela s ní.
Ve zkratce - za několik měsíců, asi sedm, se zase ozvala. Měla svý důvody, proč se 'vypařila'...
Jaký? Pochopitelný. Co byste neudělaly, abyste zase mohli vidět svou spřízněnou duši. :/
Sejdete se, a? Jak se to stalo? Nemáte si co říct. Jako dva cizinci. Nemáte už nic společnýho. Že prý sestry. Kamarádky navěky. Nic nás nerozdělí. Rozdělilo. Trapný ticho a hranej smích. Ve vzduchu viselo přání, aby byl už tý umělý 'schůzky' konec.
Jedna z životních jistot pryč.
To už fakt není ani záruka, že neztratíte nejlepší kamarádku? Twl... :x
Já už fakt nemám náladu na hraní si na nejlepší kamarády. Každej myslí jen na sebe, každej má problémy a nikdo nemá energii řešit i starosti jiných. Dvě těla, jedna duše? Spíš dvě těla a jedna rozpůlená duše. A ta nedoroste. A nakonec to jen kurevsky bolí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 9. února 2014 v 15:33 | Reagovat

Pocit znám moc dobře, ale už to naštěstí bude nějaký ten pátek za mnou, ale je to asi ve mně pořád. Rok a půl přesněji řečeno. Četla jsem si tvůj profil a píšeš, že jsi na základce, tak musím říct, že na střední se to změní, uvidíš. Za a)jiný kolektiv za b)taková absence času, že na tohle nebudeš mít ani pomyšlení se tím zabývat :-D

2 Martina Martina | Web | 9. února 2014 v 18:28 | Reagovat

Neboj sa po čase si nájdeš novú skvelú kamarátku a ja ti budem držať palce aby sa ti to podarilo čo najskôr. :)

3 Peťul Peťul | Web | 9. února 2014 v 18:43 | Reagovat

Je mi to líto, ale určitě si najedeš novou nejlepší kamarádku :)
Já nemám nejlepší kamarádku. Je to jen jedna prostě nejsuprovější kamarádka. Nechci se vázat na jednu kamarádku a mít s ní nejvíce zážitků. Chci mít hodně kamarádů a s němi nehorázně moc zážitků :)

4 Peťul Peťul | Web | 9. února 2014 v 18:44 | Reagovat

[3]: Jinak ty Vans stály něco kolem 1300Kč :)

5 Kasumi-san Kasumi-san | Web | 25. února 2014 v 10:51 | Reagovat

Pěkně zamýšlecí článek (y)
Docela podobně, to znám, kamarádky minulý rok odešly na gympl a strašně se změnily. Nějak už se mezi nimi necítím dobře.
Proto říkám: PC 4ever! :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama